Rozhovor s legendou.

Internet je prapodivná vec. Je rýchly, veľký, nepozná hranice. Presvedčil ma o tom na vlastnej koži. Vie dokonca búrať časové hranice. Priam ma preniesol do môjho detstva a akoby medzitým neuplynuli desiatky rokov, umožnil mi porozprávať sa s autorom kníh, ktoré som vtedy so zatajeným dychom hltal a ktoré možno tiež trochu môžu za to, že som magor do lodičiek s napnutými plachtami, mám rád more a vietor.
Som presvedčený o tom, že deväť z desiatich jachtárov by uhádlo o koho ide, aj keby som to nenapísal. Komu nič nehovorí meno Richard Konkolski sa možno čo-to dozvie z tohoto elektronického interview.
Začítajte sa a ocitnete sa tam - na búrlivom oceáne, v bojoch s byrokratmi, pri tvrdej práci. Píše pre Vás legenda námorného jachtingu.

 

Richard, toto interview vznika za pomoci fenomenu zvaneho Internet. Rozhovor s clovekom, ktoreho cely zivot je spaty s jachtingom, zacnem asi cudnym sposobom. Co pre Teba znamena internet, e-mail, kedy a ako si sa dostal k vyuzivaniu tychto technologii a co hovoris na ich prienik a prienik dalsich elektronickych vymozenosti do jachtingu? Prienik az na lode plaviace sa niekde na oceane v ramci Whitbreadu, ktorym mozeme cez satelity a kamery instalovane na lodi pozerat online az do kuchyne?

Ja jsem byl vzdy pro pokrok a novou techniku a vzdy jsem se ji snazil plne vyuzit. Jsem vsak proti zneuzivani - to znamena vyuziti techniky nekym na ukor nekoho jineho. Jsem pro striktni dodrzeni etiky, coz v globalni ekonomii je v podstate neznamy pojem - zisk je na prvnim miste.

Ja jsem zacal s internetem hodne davno. Pri svem druhem zavode kolem sveta - BOC Challenge 1986/87 jsem mel velky experiment. Spolupracoval jsem s komputerovou kompanii Data General. Ti mi dali dva laptopy. Byla to vysoka technika tehdy. Melo to procesor 8808, 256 Mb memory a dokonce i harddisk. Ten mel celych 10Mb. Mohu Ti rici, ze jsem mel prednasky behem plavby v Kapskem Meste a v Sydney a ze ani reditelove obou Data General pobocek tam jeste nevideli tehdy jejich vlastni vyrobek se zabudovanym HD. Jeden komputer jsem mel na lodi a druhy jsem dal priteli radioamaterovi v sousednim meste. V roce 1986 bylo dno jedenactileteho cyklu (slunecni skvrny) pro dalkovou radiokomunikaci, coz znamenalo problemy s dalkovym spojenim. Proto jsem vyvinul specialni antenu, ktera mela byt na lodi na specialnim stezni na necem jako kardanovem zavesu a navic natacena samostatnym namerovacim zarizenim spojenym s kompasem (neco jako elektronicky autopilot). To vse proto, abych mohl antenu zamerit na satelit a aby to vse drzelo jakz takz smer pri myskovani lode a ja mohl vyslat zpravy pres satelit svemu priteli. Chteli jsme pouzit radioamaterskou druzici, ktera se bohuzel pootocila a nakonec nebyla pouzitelna. Takze cely jednorocni experiment byl v cudu.

Nakonec jsem to vyresil tak, ze jsem na lodi namontoval nekolik prutovych anten a vybiral pak potrebnou dvojici, abych dosahl smeroveho vysilaciho paprsku smerem k Newportu. Ja jsem byl v normalnim dennim radiovem kontaktu se svymi spoluzavodniky. Po ziskani informaci jsem napsal denni zpravu na komputeru a file jsem zkompresoval aby byl co nejmensi. Komputer jsem mel napojen pres specialni modem (300 bauds) na vysilacku a pak sjem jen cekal na otevreni komunikacniho pasma. SSB radioamaterske spojeni nekdy trvalo jen nekolik minut, ale bylo to dost, abych mohl zpravu poslat priteli. Ten ji pak trochu upravil a poslal normalnim 300 baudovym modemem pres telefon na Compuserv. Takze hlavne skolni decka mela denni cerstvou zpravu z prubehu plavby. Meli jsme trochu problem kdyz jsem byl u protinozcu, ponevadz se nam nedarilo casove sladit komunikacni protokol, ale pozdeji, jak jsem se dostal pres problematickou oblast, vse opet pracovalo normalne.

Samozrejme ze tehdy Compuserv znal jen text v cernobilem provedeni, ale bylo to neco. Takze mohu rici, ze jsem byl v tomto smeru pionyrem. Bylo to v dobe, kdy vlastne zacinal existovat fax pres radio. Takove jedno zarizeni stalo kolem $40.000,- a bylo zapotrebi prinejmensim dvoji. Nemluvim o cene za spojeni, ktere bylo mozne jen pres namorni pobrezni radiostanice. Dnes je to neco jineho a vetsina tech co dnes komunikuje pres satelity ani vlastne nezna co se za tim vsim skryva - znaji jen zakladni obsluhu komputeru.

Yachting a e-mail ma vsak dve stranky:

a, dobrou - zvetsena bezpecnost, dobra komunikace temer za vsech podminek, komunikace i bez prime obsluhy zarizeni, moznost posilat zpravy okamzite a tim byt v nejlepsim kontaktu s fanousky a podporovateli.

b, negativni - yachting se meni na byznys. Sponsori potrebuji propagaci a delaji vse aby toho dosahli. Financuji zavody i ucast. Zavod se meni na divadlo, ve kterem organizatori se snazi aby vystartovalo co nejvice lodi, pak aby co nejvice vypadlo (s pokud mozno velkym zajmem sdelovacich prostredku) a zbytek dojel pokud mozno v jednom dnu, aby byla televize po ruce a dalsi den se pak ten kram zavrel a financni naklady na organizovani byly co nejmensi (trochu to prehanim - ale v takovem smeru se to tak nejak vyviji). Samozrejme ze normalni jachtar bez financnich prostredku nema jiz v takovych zavodech misto a vypadava ze hry. Letosni Around Alone je toho prikladem.

Dalsi negativni stranka je v tom, ze zavodnici prestavaji vynakladat usili na sebevzdelani, coz je narocne pro mnozstvi a rozlisnost potrebnych oboru, a spolehaji na vnejsi pomoc. Zavodnici pak jsou v kontaktu s pobreznimi tymy, ktere jim podavaji informace o pocasi (coz by mohli lehce ziskat primo a sami), informace na taktiku, obsluhu lode i informace jak a co opravit. Z jachtare se pak stava neco jako automobilovy zavodnik, ktery po nekolika kolech zastavi a tym ho zvedne, vymeni mu kola, naleje benzin, otre bryle a on pak jede dale jiz sam.

Toto se mi osobne nelibi, ponevadz jsem si vzdy cenil toho, ze ma laska k jachtingu mne donutila naucit se tisici remesel, ktere mely prinos i pro muj kazdodenni zivot na sousi.

Globalizacia ako taka nesie so sebou aj dalsi efekt. Napredovanie technologii a biznisu umoznuje dnes robit jachting komukolvek. Uz to nie su len nadsenci, ktori tomu prinasali rozne obete, ale manik si zaplati, prenajme lod a vyplava na more. Ten zapalenejsi si zakupi preukaz (zamerne pouzivam tento vyraz, lebo absolvuje kurz minimalny alebo dokonca ziadny) a ide robit kapitana. Z jachtingu sa nam pomaly stava masovy sport, more sa zaplna. Je to modne, asi ako potapanie, ale asi s tym nic nenarobime.

Nez sa vrhneme na jachting, napis este nam, smrtelnikom, ktori mame dial-up za tazke prachy plynuce Slovenskym telekomunikaciam alebo ceskemu Telecomu ako je pripojeny bezny uzivatel Konkolski?

Predne bych reagoval na Tvou odpoved - "Napredovanie technologii a biznisu umoznuje dnes robit jachting komukolvek" - nerekl bych komukoliv, ale tomu kdo ma prachy. To by se dalo rozebirat daleko vice, tak radeji pujdu k Tve otazce jak delam Internet.

Delam to na vlastni naklady ve vlastnim volnem case a nemam z toho ani jediny cent prijmu, prave naopak - vydani. Zacal jsem s tim pocatkem roku 1995, to je drive nez zacalo to velke hupla. Tehdy jsem zacal s programovanim HTML starou formou, dnes pouzivam Microsoft Front Page, i kdyz mam radu dalsich programu.

Podle meho nazoru Internet je kompromis tak jako vsechno ostatni v lidskem zivote. Pokud ma clovek nadani a cas, muze web udelat velmi zajimavou s radou ruznych efektu. Je to zajimave na neco takoveho se podivat, ale ja osobne jiz nemam trpelivost (cas leti rychleji s pribyvajicim vekem) k tomu abych cekal az skonci efekty a az se dostanu k jadru veci. Osobne si myslim ze zakladem uspechu web je jeji obsah. Forma podani obsahu je kompromis - forma musi byt zajimava aby udrzela pozornost, ale rovnez jednoducha, aby vse slo rychle - takze obsah davam na prvni misto.

Ve svete ovladanym penezi obsah je velka komodity, ktera se nedava z ruk, pokud neni dobre zaplacena a to je cilem temer kazdeho kdo dela web – kazdy balancuje mezi tim, co dat ven, aby to pritahlo lidi na jedne strane a na druhe nedat ven prilis moc, hlavne ne zadarmo, aby ti mazanejsi to lehce nezhrabli a nezpenezili bez vydani vlastniho usili.

Predne jak to funguje tady. Telefonni linky (napojeni na tel. sit) jsou dvoji - obcanske a businesove. Pro napojeni na sit temer neni vyber v kompanii. Ja mam jen jednu, to je Bell, a at se mi libi jejich servis a ceny nebo ne - nemohu nic delat nez je vzit, pokud chci mit telefon.

Kdyz jsem jednou napojen - mohu si vybrat kompanii pro dalkove spojeni – v tom je doslovne jungle. Osobne mam nekolik telefonnich nabidek pro dalkove spojeni tydne. Uz je mi z toho na nic. Byl jsem nekolikrat prepojen na jinou kompanii aniz jsem o tom vedel, dostavam ucty za servis od kompanii aniz jsem o nich slysel.

V podstate mistni napojeni je jen jedno. Pokud mam businesovou linku, tak i za mistni hovor platim za kazdou minutu. Pri obcanske lince mam vyber. Platim zakladni poplatek, ve kterem je omezen pocet mistnich hovoru a pak za dalsi platim extra, nebo si objednam napojeni drazsi, ale s neomezenym poctem mistnich hovoru (to mam ja). Ma to tu vychodu, ze kdyz se napojim na Internet mistne, tak jiz neplatim extra za telefonni cas.

Puvodne, mistni kompanie si rentovali vlastni linku do hlavni ustrendy, nakoupili zarizeni a nabizeli servis BBS, pozdeji Internet. To znamena, ze jim jsi zaplatil poplatek kolem $20 - $40 mesicne, na ne ses napojil mistne a pres ne dale na BBS nebo Internet. Obycejne tyto kompanie nabidli e-mail servis. Pokud jsi chtel mit web, tak extra zakladni poplatek a pak podle Gb informaci uskladnenych na jejich serveru.

Do toho vpadly kompanie jako Compuserve, America on Line a podobne, kteri vlastne si pronajimali sit, nebo i budovali vlastni. Obcane se pak pres ne za poplatek, asi $20 - $30 mesicne dostali na Internet, eventualne obdrzeli e–mail servis. Tak nejak pracuje vetsina napojeni na Internet. Je v tom take ale plno hacku. Na priklad muj pritel mel Compuserv, na ktery se napojoval mistne, ale jejich mistni kabel byl precpany, takze jeho mistni telefonni napojeni (to co si on myslel) bylo prehozeno automaticky na jiny server v sousednim state, ktery nebyl precpan. On pak k jeho zdeseni dostal $250,- extra mesicni ucet za dalkove spojeni, aniz o tom vedel. To jsou ty ruzne opportunity (prilezitosti) businesu.

Ja osobne pouzivam mistni malou kompanii, ktera je v tomto bysnysu pres 10 let. Puvodne si rentovali svoji T1 linku z Newportu az do hlavniho mesta Providence. Meli vlastni sestavu serveru. Pouzivam je dodnes a mam u nich dve web. Jedna je www.aboutnewport.com (na ni delam malo, je to planovane jako informace o Newportu) a duha je www.SevenOceans.com. Dava to zabrat. Denne na tom ztravim nekolik hodin volneho casu. Momentalne pisi denni reportaze z Around Alone zavodu. Pokud mas zajem tak se na to mrkni, je to hned prvni stranka - dale pak podle etap a dnu.

Byl bych schopen zamestnat prinejmensim 5-6 lidi, ale nemam ani na zaplaceni jednoho, takze to delam sam s pomoci meho syna, ktery mi korektuje anglictinu. Delam vse na svem komputeru v me kancelari (kazdy vecer od 2000 do pulnoci) a pak to telefonem soupnu na server, ktery je asi 16 km ode mne. Mohu to samozrejme opravovat a delat primo na serveru pres telefonni linku, ale tak to mam jednodussi a navic mam backup.

V prvej odpovedi si spomenul tisic remesiel. Ja k nim radim este jedno - pisanie knih. Pisal si ich pritazlivo. Po tych ktore poznam (Solo pres Atlantik, Dobrodruzstvi krtene morem a jedna vo vydavatelstve Sport po slovensky, nazov si nepamatam - nejaky dobrak mi ju zabudol vratit) si napisal este nieco dalsie, napr. o plavbach na BOC Challenge?

Prvne jsem napsal skript "Jachtarska etiketa" asi v roce 1968. Ve stejnem roce jsem napsal dalsi jachtarsky skript "Signalizace" a v roce 1969 dalsi skrip "Lodni kompasy". To bylo distribuovane pres Okresni jachetni sekci v Karvine.

Po zavode OSTAR 1972 jsem na Bermude napsal prvni knizku, ktera se jmenovala "Sam proti mori". Kdyz jsem dorazil do Australie, tak tam jsem dokoncil "Dobrodruzstvi krtene morem". Po skonceni plavby v 1975 jsem napsal pokracovani druhe poloviny plavby, ktere se jmenovalo "360 poledniku pod plachtami". Pak jsem obe knizky dal dohromady, trochu upravil a v Cechach to vyslo opet pod nazvem "Dobrodruzstvi krtene morem". To bylo pak prelozeno do slovenstiny a tam to vyslo pod nazvem "Sam cez oceany".

V roce 1980 jsem vydal "Solo pres Atlantik" - byla to historie solo zavodu pres Atlantik. Knizku jsem pak doplnil o dalsi rocnik zavodu 1980, ve kterem jsem startoval a to bylo v 1981 prelozeno do slovenstiny a vydano pod nazvem "Atlantik - Preteky a osudy osamelych jachtarov". Tato verze pak byla prelozena do polstiny kde vysla v roce 1982 pod nazvem "Samotnie przez Atlantyk".

Krome stovek clanku a pres tisicovku besed to bylo v podtate vse. O Nike byly napsany dve pisne. O zavode do Australie "Parmelia race" byla napsana a vysilana radiova inscenace. Musim se pochlubit, ze jsem byl inspiraci pro hudebniho skladatele Milose Vacka, ktery napsal symfonickou skladbu "Osamely moreplavec", ktera byla prednesena na 23. tydnu nove tvorby v Praze v 1979 Moravskou filharmonii z Olomouce rizenou Jaromirem Nohejlem a vyhralo to soutez.

Krome nekolika clanku a prednasek jsem nic nenapsal od doby meho odchodu a dnes jsem tomu v podstate rad. Po 16 letech zivota "na druhe strane plotu" jsem dozral (alespon si to myslim), a zajiste bych napsal nejake hovadiny, za ktere bych se mohl stydet. V soucasne dobe jsem v situaci, kdy si myslim, ze opet mohu zacit psat.

Jinak po svem odchodu jsem vystartoval v 1982 v solo zavode kolem sveta "BOC Challenge" a jeden mistni nakladatel poslal sveho zastupce za mnou do Australie. Tam jsme se dohodli na podminkach vydani knizky po ukonceni zavodu. Kdyz pozdeji melo dojit k podepsani smlouvy, hoch si myslil ze vyuzije me emigrantske situace ke svemu prospechu, ponevadz byl presvedcen ze prijmu jakekoliv podminky. Chtel se stat majitelem autorskych prav na knihy, i na ty co napisi v budoucnu, na preklady, na filmy, proste na vse, tak jsem ho poslal slusne receno k certu.

Knizky se do anglictiny nedaji v US jen prelozit - musi se prepsat (proc? to by byla diskuse na nekolik stranek), takze jsem dosud nic nepublikoval tady. Chystam se ale. Momentalne jsem si vybral jen usek sve plavby kolem sveta - Galapagy - a ty dukladne zpracovavam. Chtel bych z toho udelat knizku, video a multimedia CD a DVD. CD a DVD verzi prinejmensim ve trech jazycich (anglictina, cestina a polstina). Je to dost prace.

Ze svych plaveb v zavode BOC 1982 a BOC 1986 mam obsirne deniky a zaznamy. Doufam, ze k tomu dojde, ze je brzy zpracuji. V BOC 1982 jsem psal svuj dennik a zapisky v cestine (rucne) a po volnych chvilich to prepisuji na komputeru. Denniky BOC 1986 jsem jiz psal v anglictine a na komputeru. Mezitim bylo BOC 1988, BOC 1992 (mam veskere informace a zaznamy a momentalne je Around Alone 1998. Kdyz zabrouzdas na muj web www.SevenOceans.com a otevres Around Alone Race a pak pujdes na Leg 1 nebo Leg 2, nebo Leg 3 a podivas se na jednotlive dny, tak uvidis, kolik prace do toho vkladam. Momentalne pracuji na Around Alone 1998, ponevadz je aktualni, musim se ale vratit zpet a zpracovat tak predchazejici zavody a pak mohu neco vydat (doufam).

Tvoje weby su vycerpavajuce vo faktografickom popise jachtarskych uspechov, ktore si dosiahol. Knihy ktore vysli, popisuju udalosti do odchodu z Ceskoslovenska. Po Tvojom odchode vsak prislo dvojnasobne oboplavanie sveta v ramci BOC Challenge, co musi byt rovnako zaujimave alebo aj zaujimavejsie ako to dovtedy. Prespikovane utrapami emigranta tema na novu knihu ako vysita :)) Neuvazujes o napisani "druheho dielu svojho zivota"? Vydavatel by sa tu mozno nasiel. Ake su vlastne Tvoje kontakty s vlastou? Pred rokmi prebehli tlacou spravy o tom, ze si bol odsudeny na tusim 10 rokov vazenia za odcudzenie lode, ako to dopadlo? Bol si od revolucie doma?

Napsat dalsi knihy neni tak jednoduche z nekolika duvodu. Predne ziji v Americe a i kdyz vydelky jsou tady vetsi nez u vas, tak naklady na zivot jsou jeste mnohem vyssi. Na priklad jen zdravotni pojistka pro mne a zenu mne stoji $708,- mesicne. Dodej k tomu povinnou pojistku auta a pojistku na dum a mas $1.000,- mesicne v cudu a to jeste nemas nic hmatatelneho v ruce. Me knihy vychazely v neumerne vysokych nakladech. Presto vse dnes by byly tezko vydany nakladem vyssim nez 2000-4000 vytisku. Presto, ze knihy jsou dnes u Vas drahe, tak po prepoctu koruny na dolar bych s vydelkem asi nic moc tady nenadelal.

Osobne jsem byl dvakrat v BOC bez sponsoru a dodnes splacim vydaje. V roce 1992 jsem mel pozar domu a krome jineho mi kompletne vyhorelo nepojistene studio. Pujcky samozrejme nezhorely, takze dnes splacim dvojnasobne. Dum jsem opravil vlastnima rukama. Davam si rady, ale moc nenavyskakuji. Proto pokud mam moznost psat nebo delat neco jineho ve volnem case, tak to musim delat tak, abych to predne mohl vydat tady, aby mi to zaplatilo vydaje a jen s minimalni spotrebou casu to pak predelat k vydani u vas. Pracuji na tom.

Jinak doma jsem jeste nebyl. Byla u mne na navsteve sestra a moje matka. Ma zena je vlastne momentalne na navsteve doma (podruhe). Pro mne je to otazka casovych a financnich moznosti (cena letenky to je to nejmensi).

Co se tyce meho odsouzeni, tak to opravdu bylo 10 let. Kolem toho je mnoho dohadu, tak bych to trochu objasnil ve zkratce. (popsat vse by si vyzadalo napsani nekolikadilneho romanu - vlastne kovbojky).

Predne se musim vratit k Nike I, tu jsem postavil na vlastni naklady a vlastnima rukama s pomoci nekolika clenu me rodiny a nekolika pratel. Pred odjezdem na OSTAR 1972 mi bylo receno, ze nemohu reprezentovat socialisticky stat na soukromem vlastnictvi a tak se majitelem staly Zelezarny a dratovny Bohumin. Ja jsem tehdy byl zamestnan v Lacheme Bohumin, byl jsem ale clenem TJ ZD Bohumin. V podstate mi bylo fuk kdo lod papirove vlastni. Pro mne byl dulezity prislib, ze ji budu moci pouzivat ke sve sportovni cinnosti. (Po letech ZDB daly Nike Telovychovne jednote ZDB a ti ji pak prodali - myslim za 25.000,-. Nike pak byla potopena na Adriatiku).

Kdyz jsem stavel Nike II, tak jsem se ani nesnazil byt oficialnim vlastnikem. Stavba Nike II byla procesem na napsani dalsiho tridilneho romanu. Jen ve strucnosti - jeden rok mi trvalo, nez jsem presvedcil polske lodenice ke stavbe (oni meli svou seriovou produkci dobre prodavanou na zapade a o experiment vubec nemeli zajem). Lodenice byla ve Stetine, jejich nadrizeny organ v Gdyni, ministerstva ve Warsave, ja bydlel v Bohumine a nase centralni urady v Praze. Jedna objizdka uradu byla 2.500 km dlouha a nazyval jsem ji "Polsky Trojuhelnik" (coz bylo neco jako Bermudsky trojuhelnik). Delal jsem po nekolik let vice kilometru mesicne za volantem nez ridici z povolani v ZDB.

Kdyz po roce lodenice souhlasili se stavbou Nike II, tak jsem zacal papirovou akci doma. Ve zkratce - objednavka a koupe musela byt v rocnim mezinarodni planu o vymene zbozi mezi Polskem a Ceskoslovenskem, k tomu to muselo mit statni investicni limit, jedinym moznym organem schopnym to objetnat byl UV CSTV (sportovni zbozi), ten nakonec vystavil oficialni objednavku s dolozkou - Bez nakladu pro UV CSTV.

Pak se mohlo pristoupit k podepsani dohody s polskou stranou, ta si vsak vyhradila, ze ceska strana doda veskery material na stavbu. Toto bylo odsouhlaseno nasim zahranicnim obchodnim partnerem s dalsi dolozkou - Konkolski osobne zajisti tyto dodavky.

Byl to paradox v te dobe, ponevadz podle platnych zakonu ja osobne ani nemohl telefonovat se zapadni firmou bez pritomnosti zastupcu zahranicniho obchodu - takovy ale byl fakt. Byl to zazrak, ponevadz je si nutno predstavit, ze v roce 1968 jsem byl v Lacheme oznacen za organizatora pravicoveho hnuti na zavode a vyloucen ze strany. V podstate jsem nemel mit moznost ani vyjezdu do sousedniho Polska.

Nike byl tezky porod, ale vse se zvladlo. Podnik zahranicniho obchodu mne poveril k prevzeti lode a lod se stala majetkem UV CSTV. Byla na ni udelana Pionyrska plavba kolem Baltskeho more a zavod Parmelia race z Anglie do Australie a zpet. Ja jsem lod vykuchal v Anglii a vystartoval v zavode OSTAR 1980 a skoncil ctvrty. Na zpatecni ceste z USA jsem se zastavil v Angli, abych nalozil uskladnene zarizeni a zabudovani - a doplul se vsim zpet do Polska, kde Nike byla uskladnena v Polskych lodenicich.

V roce 1981 UV CSTV nechtelo mit nic s lodi spolecneho a uz vubec nechtelo platit za uskladneni a opravu a tak oficialnim novym majitelem se staly Zelezarny a dratovny Bohumin. ZDB se staly majitelem investic se zakladni prostredkovou hodnotou nula.

Po prevodu lode do ZDB jsem doporucil rediteli, ze by bylo prinejmensim vhodne ocenit hodnotu lode v danem stavu. Pravni oddeleni ZDB povolalo tehdy jedineho lodniho soudniho znalce z Brna a utvorili komisi do ktere byli prizvani projektanti lode a soucasne zastupce lodenic, kteri lod postavili. Skutecna hodnota lode byla komisi ocenena cca na 360.000,- Kcs. Byly udelany zapisy, bylo vse zfotografovano a nafilmovano a doklady ulozeny na pravnim oddeleni ZDB. V zakladnich prostredcich vsak hodnota Nike figurovala s nulovou hodnotou, ponevadz ZDB nezaplatily nic za tento zakladni prostredek.

Tady bych mel dodat, ze jsem mel ohromnou pomoc mnoha podniku a fandu doma i v zahranici, za kterou jsem vzdy byl a stale jsem vdecny. Mel jsem radu sponsorskych dohod a tim radu osobnich uvazku. Vse bylo zamereno na sportovni mezinarodni reprezentaci Ceskoslovenska. Vsechny sve povinnosti jsem radne splnil. Dale mohu cestne prohlasit, ze v zadnem pripade jsem nikdy nemel ani ja ani ma rodina ani ten nejmensi financni prinos – prave naopak ohromne rodinne a osobni vydaje.

Po navratu z OSTAR 1980 jsem se zacal chystat na BOC zavod. Lod potrebovala generalku a dalsi vybaveni. Vse jsem hradil z vlastnich financnich prostredku, vcetne i uskladneni Nike v Polskych lodenicich. Oprava Nike si vyzadala 1,2 milionu Kcs. ZD Bohumin mi poskytlo 12 ctyrdennich sluzebnich cest do Polska a uvolnilo mne ze zamestnani s plnym pracovnim uvazkem, abych se mohl pripravit na zavod. Vse ostatni jsem hradil sam.

To vse bylo v dobe kdy se podstatne zmenily podminky vyjezdu do zahranici. Devizovy prislib bylo mozne obdrzet jen jednou za tri leta - to jsem mel vybrano. ZDB bylo ochotno mi dat sluzebni cestu, ale i tam se podminky zmenily - vyjezd podpisoval vylucne ministr daneho odboru a i generalni reditele nemohli dostat vyjezd na nezbytne sluzebni cesty - nehovore o me plavbe.

Zbyvaly jen dve cesty - pres UV CSTV jako reprezentant a jako soukroma cesta na pozvani - mezinarodni oddilovy styk. Obe se ale pro mne uzavrely. Predne musim rici, ze v roce 1980 se Komise namorniho yachtingu v Praze dohodla, ze mi nepovoli jakoukoliv (ani soukromou) plavbu. Bylo to tajne dohodnuti, ale dovedel jsem se o nem od jednoho ze clenu komise. Prvne jsem nad tim mavnul rukou, ale pozdeji jsem si uvedomil, ze je to vazne, kdyz mi bylo vse zamitano i vcetne zavodu poradanych Polaky na Baltskem mori. Mel jsem ale jine starosti. Na oprave Nike jsem pracoval temer dva roky.

Plan meho startu byl zpracovan oddilem, potvrzen a doporucen Telovychovnou jednotou, okresni a krajskou jachetni sekci, okresnim a krajskym svazem telovychovy, zamestnavatelem atd. V Praze vsak byl zamitnut s odkazem na financni narocnost, presto, ze ani svaz, ani KNY ani nikdo jiny nic nefinancoval. Pres rok jsem zadal o vyjasneni tohoto duvodu - marne. Nakonec nevedeli co se mnou delat a dovolili mi prijet na predsednictvo svazu jachtingu v Praze. Toto bylo na posledni chvili odvolano, ja jsem o tom ale nevedel, ponevadz jsem byl v Polsku a jel do Prahy na schuzi primo ze Stetina.

Ze schuze jsem byl vyhosten! Prvne mi bylo receno co tam vubec chci a proc je zdrzuji od jednani. Pak Dr. Sovina - tehdejsi predseda a dnesni sekretar mi rekl: "Nejsme tady usnaseni schopni a i kdybychom byli tak Ti nic neschvalime a nezdrzuj". Tak jsem odesel primo za predsedou UV CSTV Himlem.

S Himlem jsem se dohodl. Ten proste rekl: "Kdyz Ti jiz nic nefinancujeme, tak to nejmensi co muzeme udelat je Ti dat sluzebni pas". Bylo to v patek a ja bohuzel vyuzil prazdne kancelare svazu jachtingu, kde jsem okamzite vyplnil vsechny potrebne doklady (toho bylo spousta). Rikam bohuzel, ponevadz kdyz jsem jiz vse skladal, tak se vratil Dr. Sovina a ihned se zorientoval a vybuchl: "My Ti stejne nic nepodepiseme!" Ja jsem odesel a vratil se do Polska pokracovat na opravach.

Dr. Sovina zapracoval prostrednictvim svych styku s mistopredsedy. Himl predlozil mou cestu predsednictvu k odsouhlaseni hned v pondeli a predsednictvo zamitlo rozhodnuti Himla. Jiz ale nikdo nezastavil proceduru s vystavenim pasu a ten byl vystaven. Ja pro neho prijel ctrnact dnu pozdeji a na dokladech chybel Himluv podpis a tim jsem se dovedel co se stalo - zustal jsem bez pasu.

Himl se jiz stydel mne opet prijmout a pres sekretarku mne poslal za mistopredsedou Demetrovicem. Ten mi rekl, ze mohu jet jako soukroma osoba. Ja jsem rekl ze to je v poradku, at mi to da pisemne. On odmital a pak jsme po sobe nejakou dobu hulakali. Ja se nedal odbyt a nechtel jsem odejit, pokud mi to neda pisemne. Nasledovalo dalsi telefonicke jednani mezi Demetrovicem a Sovinou a pak mi mistopredseda Demetrovic podepsal papir, ze mohu jet na BOC zavod jako soukroma osoba bez jakychkoliv nakladu pro telovychovu. Castecne jsem si oddechl a odjel domu. Byl to posledni hrebik do rakve. Nikdy jsem na to ani nepomyslel, tehdy jsem se ale rozhodl odejit, ponevadz jsem vedel, ze to je muj posledni mozny vyjezd.

V podstate co se stalo: Od sedesatych let se dalo v podstate lehce vyplouvat na more. Stacilo pozvani nektereho jachtarskeho klubu ze spratelenych zemi jako z Polska nebo NDR a na zaklade pozvani VB vydalo vyjezdni dolozku do pasu nebo i obcanskeho prukazu s povolenim vjezdu do Svedska, Danska, Norska. Toto povoleni bylo pro cizi pohranicni urady, aby nase jachtare vypustili na otevrene more. My jsme vsak vedeli, ze dane zeme nesmime navstivit a plne jsme to respektovali. Ja jsem delal desitky plaveb timto zpusobem a stejne tak mnoho jachtaru u nas.

To se vsak nelibilo pani Dvorakove a nekterym dalsim clenum komise namorniho jachtingu, kteri chteli mit vse pod svoji kontrolou a Dvorakova zacala jednad s VB s pozehnanim Dr. Soviny na omezeni techto vyjezdu. Nakonec presvedcili VB na zaklade otazky bezpecnostni plaveb k tomu, ze VB muselo mit krome pozvani ciziho oddilu i doporuceni Komise namorniho yachtingu z Prahy.

Ja jsem mel slozeny doklady u VB hodne dlouho, oni mi ale nemohli nic vydat, ponevadz podle nove dohody potrebovali povoleni KNY a v mem pripade Dvorakova zamitala mi vydat jakekoliv povoleni i na malou pobrezni soukromou plavbu. Nebyl jsem dost kvalifikovany.

Kdyz jsem odchazel od Demetrovice s kusem papiru, ktery mi dovoloval jet na zavod jako soukroma osoba, bylo to pro mne velmi vyznacne, ponevadz na zaklade tohoto jsem mohl dostat alespon vyjezdni dolozku do Danska, Norska, Svedska - to je vyplout na more.

Samotne vypluti nebylo jednoduche. V Polsku bylo stanne pravo za doby gen. Jaruzelskeho a nebyla povolena jakakoli jachtarska aktivita ani v pobreznich vodach. Vyplul jsem vsak.

Ted k rozsudku: V prvnim pristavu v Cuxhaven (Nemecko) jsem napsal dopis ZDB, ve kterem jsem sdeloval, ze pokracuji v ucasti v BOC Challenge presne podle dohod, ze se vsak neminim po zavode vratit a nabidl jsem tri varianty majetkopravniho vyrovnani ve veci Nike.

A, ZDB si necha lod a zaplati mi co je me.
B, Ja si necham lod a zaplatim ZDB co je jejich.
C, Kazdy si vezme sve.
Na dopis jsem nikdy neobdrzel odpoved.

Byl jsem v zavode, kdyz se ma zena dovedela, ze mam byt souzen. Soudu odpovedela, ze jsem v zavode podle dohody a ze se ozvu po ukonceni zavodu. Kdyz jsem ukoncil zavod, dostal jsem dopis od ustanovene obhajkyne se zpravou, ze jsem udajne odcizil lod. Poslal jsem jim kopie vsech majetkopravnich dokladu. Pripad se okamzite uzavrel bez dalsiho jednani na okresnim soudu a prevzal to krajsky soud ktery dalsi liceni udelal neverejnym. Vsichni meli mou adresu a ta je platna i dnes po 16 letech, ale nikdy nikdo se na mne neobratil se zadnou zadosti o jakekoliv vyjasneni.

Z doslechu jsem se dovedel, ze jsem byl odsouzen na 10 let. Napsal jsem dopis na krajsky soud se zadosti o informaci v dane zalezitosti. Soud mi nikdy neodpovedel, muj dopis vzal jako odvolani, slo to na ustredni soud, ktery to vratil zpet na krajsky soud k opetovnemu preliceni. Stejny soud to vse znovu projednal, aniz se mne nekdy nekdo na neco zeptal a opet mne odsoudili, tentokrate o rok nizsim vyrokem - na 9 let. Z doslechu jsem se jen dovedel, ze tim je vec uzavrena, ze se jiz nemohu nikde odvolavat a ze si mohu stezovat jen na spatnou praci prokuratora.

Po nekolika letech se mi podarilo dostat do rukou kopii rozsudku. Aniz jsem ji docetl, tak jsem ji mrstil do kouta.

V pdstate jsem byl odsouzen za tri veci:

A, Jednak to byla lod. Udajne se z pravniho oddeleni ztratily veskere doklady z doby jejiho oceneni (mam kopie - ktere nikdo nechce ani videt). Nasli noveho znalce, ktery nikdy lod nevidel a ohodnotil ji na cca 11 milionu a originalni zaznam o hodnote zakladniho prostredku se okamzite vymenil z nulove hodnoty na 11 milionu.

B, Za odcizeni navigacnich pristroju. Mel jsem ze ZDB zapujcenou vysilacku a kapesni kalkulacku Texas T59. Byla na to sepsana dohoda, ktera je i dnes platna. Ta se nebere v uvahu. Po zavode jsem psal co se zarizenim udelat. Vysilacka nebyla pouzitelna pro mezinarodni zmenu komunikacnich frekvenci. Byl to srot na vyhozeni, chtel jsem ale vedet jak s tim nalozit. Nikdy mi nebylo odpovezeno. Pristroje byly oceneny temer na 200.000,- Kcs. Nakonec jsem pozadal polske jachtare a ti vzali zpet vysilacku do Polska a odtamtud ji poslali ZDB, mam od toho doklady, ale nikdo to nebere v uvahu.

C, Treti je nejvice paradoxni. Nabidl jsem zajisteni trofeje pro BOC Challenge. Byla to perfektni propagace Ceskoslovenska. Bylo to odsouhlaseno na vsech stupnich telovychovy. Osobne jsem zaplatil 5.000,- Kcs za umelecky projekt nadherneho zvonu, ktery mel na obvode mapu zeme s trasou zavodu atd. Na odleti musela byt oficialni objednavka, kterou vystavila TJ a podepsal ji predseda. Zvon byl udelan, ja ho predal podle usneseni organizatorum a ti ho predali vitezi, kterym byl Bertie Reed z Jizni Afriky. Odleti zvonu stalo 3.000,- Kcs. Ja jsem veskerou svou cinnost platil z financnich prostredku, ktere jsem sam vydelal. Mel jsem zvlastni konto u TJ, ktera ovsem mela naprostou kontrolu pres pouzivani financnich prostredku a vse schvalovala a podepisovala. Odleti tohoto zvonu bylo zaplaceno z techto prostredku. Kdyz jsem odesel na BOC zavod, nechal jsem na tomto konte pres 60.000,- Kcs. Presto jsem byl obzalovan a odsouzen za to, ze jsem rovnez ukradl zvon v hodnote 3.000,- Kcs.

Po zmenach byla dvakrat amnestie s maximem 2 let, takze muj puvodni rozsudek se snizil na 6 let. Nacez sam krajsky soud ktery mne odsoudil, znovu projednal me odzouzeni a zrusil vyneseny rozsudek a nabidl se jako prostrednik k vyreseni majetkopravnich zalezitosti (ve kterych soud sam o sobe nemohl nic delat).

Tehdy doslo k dalsimu paradoxu, ponevadz generalni prokurator zazaloval krajsky soud za to, ze ucinil nejake rozhodnuti v muj prospech. Bylo z toho dalsi liceni. Ja jsem dostal pozvanku pres konsulat, ze neco jako za dva dny mam byt v Praze na preliceni?! To se protahlo, dnes je muj rozsudek kompletne zrusen. Neni vsak nic doreseno majetkopravne.

TJ nechce nic slyset. Udajne jim vyhorel kabinet. Ja mam vsak vsechny kopie dokladu - o to ale oni nestoji. Dodnes nechteji priznat, ze jsem nikdy zadny zvon neodcizil. Nevim, kde se podely me penize - je mi to take jedno.

Ve veci navigacnich pristroju ZDB neminilo dodnes napsat patricny protokol. Na stesti se reditel zminil v jednom dopise o faktu, ze obdrzeli pristroje. Legalne je to vsak nedoreseno.

Co se tyce lode, tak musim rici, ze jsem ji pouzil jen na zavody a na cinnost podle dohody se ZDB. Nikdy jsem ji nepouzil pro vlastni potrebu. Uskladneni na brehu a dalsi poplatky mne stoji rocne kolem $5.000,- a za tech 16 let je to slusna suma. Po vsech zmenach jsem se pokousel to uvest na pravou miru, ale nikdo nema zajem ve veci nic delat. Kdyz ZDB tvrdily ze je lod jejich, tak jsem jim rekl, OK, starejte se o ni. Lodenice, kde je lod uskladnena poslala ucet na ZDB, ti vsak jim odpovedeli ze s lodi nemaji nic spolecneho, ze se maji obratit na mne. Takze kovbojka pokracuje. Zda se, ze se toho moc nezmenilo.

Tak to je hotova detektivka. Detektivka so spatnymi hercami. Obcas sa stava kazdemu aj v dnesnom beznom zivote, ze sa stretava s ludmi nad ktorych sposobmi cloveku aj rozum zastane. Co uz potom taky socialisticky uradnicek s patricnou davkou zavisti a zloby. Neobvykle ciny a velke osobnosti vzdy vyvolavali protichodne reakcie. Ty si taky bol, to hovorim bez toho, ze by som Ti chcel nepatricne lichotit. Ziskal si priatelov a obdivovatelov, ale aj odporcov a zatracovatelov. Na http://www.yachting.cz/cany/cany_tip.html sa da precitat jedno z tych menej priaznivych hodnoteni Tvojej osoby a Tvojich plavieb. Je tam spominany jeden aspekt, ktory ma zaujal - je clovek, ktory tak vela plaval sam, schopny plavby v kolektive? Velakrat som pocul nazor, ze kazdy osamely moreplavec musi byt cudak. Poznal si mnohych z nich, myslim ze to mozes hodnotit lepsie ako my. Aki su osameli moreplavci? Mozno spojim viac tem do jednej otazky, ale v suvislosti s tym ma napadlo, ci si mal niekedy strach? Taky velky, naozajstny STRACH. Strach, ktory je mozno mensi, ked je ludi na lodi viac. Ked vies, ze niekto zaskoci, ked ty sam mas krizu. Pripadne napravi chybu. Urobil si niekedy velmi velku chybu? Taku, po ktorej ide o zivot?

Ten Urednicek nemusi byt socialisticky. Takovy clovek staci aby byl jen urednicek. Ti socialisticti urednicci funguji docela perfektne i v kapitalistickem rezimu.

Vim o clanku nejakeho pana Ing. Wintera, nikdy jsem s nim nic nemel co docineni a musi byt velky expert, kdyz mne tak dobre zna (nemam poneti ani odkud). Hodne mych pratel mne upozornilo na jeho dopis. Dokonce jsem chtel na to reagovat a zacal jsem i psat, ale pak jsem si rekl proc mam ztracet cas nad hovadinami.

Mam tisice fandu a mnoho dobrych pratel. To proto, ze jsem nikdy nemyslel na sebe a vzdy jsem daval do popredi kolektiv a jeho zajmy. Musim Ti rici, ze jsem osobne nepotkal cloveka, ktery by mi nefandil. Tech proti - to bych spocital na prstech a navic nikdy nemeli kuraz rici svuj nazor mi primo do oci. Nezalezi mi na nazoru pana Wintera a jim podobnych. Ti kteri mne poznali, tem nemusim nic vysvetlovat a ani se jim nemusim v nicem obhajovat.

Vycislim Ti jen tak zhruba, co jsem udelal pro spolecnost do svych 28 let, to je nez jsem vyplul na svou prvni plavbu. Predne jsem byl zamestnan a stavel jsem chemicku. Tam jsem v akci po pracovni dobe, o sobotach a nedelich postavil s vlastnima zamestnanci vyrobu feropuru za 5 milionu korun. Vlastne jiz jako student jsem ridil vystavbu velke zastavky pro tramvaje a autobusy vcetne verejnych zachodku v Ostrave. Tam jsem se podilel na pristavbe prumyslove skoly. V Bohumine jsem v akci Z ridil postaveni parku, jedne samoobsluhy, sehnal jsem penize, vyprojektoval a ridil a stavel oddil jachtingu (54 m dlouha budova s bytem, dilnou a sklady pro lode). V akci Z jsem s dalsim kolegou postavil prirodni koupaliste v hodnote 5 mil Kcs. Delal jsem pasportizaci bytu v Bohumine a byl jsem nekolik let v komisi vystavby mesta, to jen tak bokem. V jachtingu jsem krome zavodeni (to jsem byl 7 let nonstop prebornikem kraje ve dvou tridach) jsem delal rozhodciho, byl jsem trenerem jachtingu druhe tridy, asi 6 nebo 7 let jsem byl predsedou okresni jachetni sekce, myslim dva roky predsedou krajske sekce, vedl jsem komisi namorniho jachtingu severomoravskeho kraje a nekolik let jsem byl v predsednictvu okresniho vyboru CSTV. Take jsem byl v predsednictvu Ceskeho svazu jachtingu. Zavedl jsem Kadety na kraji a pod.

Krome polskeho vycviku, plaveb, kapitanskych skousek a psani jsem udelal pres tisic besed. To vse zadarmo pro lidi kolem. Ti co kolem toho byli si to dobre pamatuji a stale ceni. Dovedl jsem strhnout lidi a vzdy jsme dokazali udelat kus poctive prace a to lide nezapominaji a takovy pan Winter stale nemuze pochopit proc na mne lide nezapomeli a co je za tim, ze mam stale hodne fandu.

To jen tak bokem. Ptal ses na plavbu v kolektivu. Predne jsem delal hodne plaveb na polskych jachtach. Pozdeji, kdyz jsem mel polsky kapitansky diplom, plul jsem jako kapitan s michanymi posadkami. Nemel jsem nikdy problemy.

Pak jsem delal solo plavbu kolem sveta a to byla pro mne ta nejvetsi skola. Myslim, ze jsem v ni obstal a docela se zdokonalil. Vypestoval jsem si urcity sesty smysl a samozrejme zrucnost. Kdyz je clovek sam, nejen ze si musi najit zpusob jak vse udelat bez cizi pomoci, ale navic to vse musi udelat bleskove aby zamezil mozne katastrofe.

Pro jine je pak problemem mit takoveho cloveka kolem. Privadel jsem lidi do zoufalstvi samotnym faktem, ze jsem vzdy byl tam, kde se neco stalo a vzdy jsem to co se stalo videl. Jako priklad uvedu, ze nekdo muze pribijet hrebiky cely zivot a delat to po slepu absolutne bez nehody. Takovy clovek si pak muze myslet ze je expert v dane veci. Jednou se mu stane nehoda, ze klepne misto na hlavicku hrebiku na svuj prst. Muze se mu to stat jen jednou v zivote, ale mohu Ti temer garantovat, ze pokud se to stane, tak u toho budu a budu to videt na vlastni oci. Nemohu za to. Je to muj sesty smysl. Osobne jiz delam ze jsem nic nevidel a odvracim hlavu. Lidi to velmi znervoznuje a ja chapu proc.

Po solo plavbe kolem sveta jsem preplul Atlantik 4 krat s posadkou a bylo to perfektni. Mel jsem jednou mensi problem na plavbe s pionyry a jeden delsi problem s posadkou v Parmelie Race. Zajiste jsem mel na problemech svuj podil viny - po boji je kazdy kapral generalem.

Na pionyrske plavbe (9 decek kolem Baltskeho more) jsem mel problem s jednim clenem posadky (vybral jsem si ho sam a to proto, ze byl lekarem). Opustili jsme navecer Talin a pluli do Helsinek. Sel jsem po pulnoci spat a dal mu prikaz, ze za dve hodiny mne ma obudit, eventuelne drive, pokud zahledne na obzoru ocekavany majak. Hoch mel kapitansky diplom a asi mi chtel ukazat ze to vse umi dobre, zvlaste proto ponevad jiz v Helsinkach byl a asi mne chtel obudit az v pristavu. Proste vykaslal se na prikaz.

Ja jsem se obudil o hodinku pozdeji. To jiz svitalo a vsude kolem byla mlha a nejaka skaliska. Samozrejme, ze jsem hocha zdrbnul a pripomel jsem mu, ze na lodi je jen jeden kapitan a ze nevezeme brambory ale decka, za ktere jsem osobne zodpovedny.

Na hochovi to zanechalo jizvu. Jednak byl dosti starsi, jednak byl doktorem a take kapitanem a docela se urazil.

Mel jsem dosti problemu s posadkou v Parmelia Race. To by bylo na dalsi roman. Faktem je, ze temer na kazde lodi v kazdem dlouhem oceanskem zavode jsou rozpory a hadky. V samotne Parmelii se dve lodni posadky rozpadly po prvni etape v Kapskem Meste a lode nepokracovaly dale. Ja si posadku vybral sam a jen se dvema cleny jsem byl na mori pred plavbou. Velka cast clenu posadky byla na mori poprve v zivote. Samozrejme, ze jsme nemeli dost financnich prostredku a posadka slibovala hory doly pred plavbou. Byli jsme v zavode, kde je treba doslovne drit s plachtami, aby se z lode vydoloval kazdy uzel a ja se zacal citit jako otrokarsky pohanec ponevadz nekteri dosli k nazoru, ze kazde rozrefovani plachty po oslabnuti vetru je nepotrebna prace.

Pred Kapskym Mestem jsem svolal posadku a oznamil jim ze v Kapskem Meste koncime, ze to nema cenu pokracovat. Hosi se sebrali a vse zacalo byt OK. V dalsi etape po silne bouri jeden sesel do podpalubi a prohlasil, ze nahoru jiz nevyjde. V Australii dva odesli na breh a chteli tam zustat, pred odplutim se ale vratili zpet. Nekteri zacali tajne vynaset nejlepsi veci jako uherak a sunku a prodavat a situace se projevila na vsech a parta jiz se nedala dohromady do konce plavby. Ja si davam za hlavni vinu to, ze jsem asi byl prilis pratelsky a nevystupoval jako kapitan.

Vlastne v poslednim pristavu ve Francii se dva dukladne opili a vratili se nad ranem s patricnym ramusem. Pak se zacaly budit posadky lodi kolem a kdyz to jiz nikam nevedlo, tak jsem mu jednu poradne vrazil. Druhy skocil na mne, tak jsem ho slozil na zem. To jiz ale prijely dva policejni vozy, zavolane kapitanem pristavu, ktery zaregistroval kraval na samotnem pocatku. Policie zabasla jednoho, ktery polonahy lital po molu a zeptala se mne kdo mu rozbil hubu. Odpovedel jsem ze ja. Pak se zeptali kdo je kapitan a opet jsem odpovedel ze ja. Dustojnik mi zasalutoval a zeptal se co s hochem ma udelat. Pozadal jsem ho at ho da na noc do zachytky a rano at ho po vystrizliveni pusti, at mu ale vemou vzorek krve a akce skoncila.

Sel jsem se projit a kdyz jsem se vratil, lod byla uklizena a vymyta jako nikdy predtim. Jen co jsem vesel na palubu, tak se hosi hned ptali jestli nechci uvarit kavu (byly asi ctyri nad ranem). Dodal bych, ze vsichni mi pak chteli delat opet posadku pro plavbu na start BOC 1982.

Pan Winter se o tomto problemu zminuje. Pravdepodobne stal nekde tajne ve stinu na molu v Cherbourgu a vse pozoroval kdyz tak dobre vi co se delo. Nedavam vsechny do jednoho pytle. Pan Winter je v podstate chudak a potrebuje pomoc. Ja mu ji bohuzel nemohu poskytnou. I kolem neho je rada lidi, kteri to mysli s jachtingem dobre a jsou jineho nazoru. Vlastne jsem nedavno prislibil pomoc ve forme zpracovani historickych udalosti. Zacal jsem na tom pracovat. Mam k tomu navic radu dokladoveho materialu. Vlastne, kdyz si tak navzajem piseme, tak jsem dokonce dosel k nazoru, ze by snad bylo vhodne, abych otevrel samostanou cast www.SevenOceans.com v ceske verzi.

Co se tyce strachu, tak nejmensi strach jsem mel pri sve prvni plavbe na male Nike pres Atlantik. S pribyvajicimi lety stravenymi na mori nemohu rici strach ale rekl bych mam stale vetsi respekt k prirode, ponevadz vim stale lepe co priroda dokaze. Ja jsem prezil svou smrt jiz nekolikrat – na brehu i na mori. Vyssi sily byly ke mne dosud milostive. Definitivne mam vetsi strach kdyz pluji s posadkou, ponevadz se navic obavam toho co se muze stat jim. O sebe se nebojim, ponevadz se znam a dokazu ocenit co zvladnu a co ne. Nemohu si tim byt jisty u druhych.

Nemohu povedet, ze bych udelal velkou chybu. Pri samotne plavbe clovek neustale kompromisuje. Osamely moreplavec se definitivne dostane do velmi kriticke situace. Je to ale tezke zvat chybou, ponevadz takova situace se obycejne vyvine za urcitych okolnosti, ktere jeden muze vice nebo mene jen predpokladat.

Mohu Ti ale rici, ze od doby, kdy jsem vyplul na svou prvni solo plavbu v roce 1979, 25 osamelych moreplavcu, ktere jsem osobne znal nebo se kterymi jsem osobne zavodil, zahynulo na mori. Poslednim byl vlastne Erick Tabarly. To je jenom to, o kterych vim. Zajiste je jich vice.

Nechcem z toho robit ciernu kroniku, ale popis niektoru z tych situacii, ktore boli niekde uplne na hrane. Ani nie tak kvoli senzaciam, ale aby sa z toho dalo poucit. Ja mam totiz pocit, ze niektori jachtari o svojich chybach neradi hovoria, hanbia sa. Ale na takej skusenosti sa mozu ostatni vela naucit a vo chvili, ked sa dostanu do podobnej situacie im to pomoze. V jednej z Tvojich knih sa hned na zaciatku ocitas na plytcine. Boli casy, ked som si myslel, ze to je to najhorsie, co jachtara moze postihnut. Aj mne sa to stalo a velmi som sa s tym nechvalil. Ale casom zistujem, ze je to casty, priam az bezny jav. O pruseroch a trapasoch treba hovorit, je to poucne a navyse zabavne :-)

Ja jsem pochopitelne udelal mnozstvi hovadin - kdo nic nedela nic nezkazi - a ja toho delal vzdy prilis hodne a najednou. Takze byl jsem mnohdy v mizerne situaci, nikdy jsem se to ale nesnazil skryvat, ponevadz jsem stejneho nazoru jak Ty - na chybach se clovek uci (horsi je, kdyz stejnou hovadinu udelas vicekrat). Co se tyce melcin, tak neznam jachtare ktery by nebyl na melcine - pokud ovsem nesedi jen v pristavu. Ponevadz velmi malo se vi o mych zavodech v BOC, tak napisi neco o prvnim BOC 82/86. Popisi ve zkratce kratky usek jedne etapy - nechci se moc rozepisovat - to bych zrovna mohl psat knihu.

Den pred startem do druhe etapy mi ruplo v zadech a nemohl jsem se pohnout. Byla to vyskocena plotynka, s cimz jsem nemel zadnou zkusenost. Tajne jsem navtevoval ortopeda a chiropraktika (oni se mezi sebou perou) najednou, abych se z toho dostal ven co nejdrive. Start svych kolegu jsem ohlizel na TV (lezel jsem na tvrde podlaze a samozrejme skuhral pri kazdem pohybu). V zavode jsem vystartoval bez jedineho centu, mel jsem vsak dosti dobrych pratel, kteri mi pomohli v nouzi a tentokrate kolega v Kapskem Meste mi koupil korset, velkou lahev pilulek proti bolestem a pet dnu pozdeji jsem vystartoval pres protesty organizatoru.

Za dalsich deset dnu jsem jiz byl na druhe pozici ve sve tride. Samozrejme, ze jsem na stezni mel vyveseno vsechno pradlo a nakonec jsem na to doplatil. Mel jsem hlavni plachtu se ctyrmi refy a dve kosatky-dvojcata na spinakrovych pnech. Odpocival jsem dole, kdyz jsem ucitil zvlastni pohyb lode, neco jako vyrovnavas auto ve smyku a dostavas se z jednoho smeru do druheho. Vybehl jsem na palubu a jen zahledl tezky mrak a rucicku vetrometru lezici na doraz na 60 uzlech. Nez jsem stacil neco udelat, lod byla na boku a lezela na plocho.

Rahno s hlavni plachtou trcelo vzhuru. Plocha nebyla velika, ponevadz jsem mel ctyri refy. Nemohl jsem s tim ale nic udelat. Jednak rahno trcelo svisle vzhuru a bylo zafixovane otezemi, hydraulickym kikingem a kontrasotem od pride. Navic plachta byla prilepena na lanovi. Doslovne jsem chodil po boku lode a snazil se neco udelat.

Jedine se mi podarilo povolit oteze jedne kosatky, ktera vlala primo vodorovne (spinakrovy pen trcel rovnez vzuru, byl zajisten ve vsech smerech).

Pak to ruplo, hlavni plachta se rozletela na dve pulky, tlak se vytratil z plachet a kyl zapracoval. Doslovne to zuchlo. Lod se zacala narovnavat, ale pod vahou petitunoveho kylu praskl predni steh pod tlakem vody zanorene druhe kosatky. Lod se postavila a paseku s plachtami jsem mohl dat do poradku bez vetsich problemu. Mel jsem nahradni plachty, sici stroj a dostatek naradi, nejvetsi problem vsak byl muj motor.

V dobe prevraceni jsem nabijel baterie. Kdyz lezela lod bokem, nemel jsem sanci jit dolu do podpalubi a vypnout dieslovy motor (dekompresor), takze on vlastne bezel celou dobu. Problemem byla skutecnost, ze olej se dostal na stranu a pumpa ho prestal brat a zavarily se mi hlavni loziska na hrideli. Motor jsem jiz nenastartoval. Bohuzel mel jsem jen elektronicky autopilot a zadny jiny zdroj elektrickeho proudu.

Nastesti jsem mel nabity baterie a mohl jsem s nimi vydrzet asi tricet hodin. Prvne jsem dal do poradku lanovi a plachty, postavil lod na kurs a pustil se do vyroby vodniho generatoru. Demontoval jsem jeden alternator z motoru, udelal vodotesnou skrinku na palube a na alternator namontoval lano na jehoz konci bylo kus trubky s mym lodnim sroubem. Vse fachcilo OK, ale lodni sroub nemel dostatecny sklon a nemohl jsem dosahnout patricne otacky - vydusil jsem maximalne 10 voltu a to bylo malo pro elektroniku a elektricky autopilot. Do cile (Sydney) bylo 5000 mil plavby ve rvoucich ctyricitkach - byl jsem 44 stupnu j.s.

Pak zacala drina. Musel jsem kormidlovat rucne. Mel jsem kormidelni kolo s hydraulickym kormidlovanim, nevyzadovalo to silu ale rychlost. Musel jsem delat 5.5 otacky v kazdem smeru. Udrzet lod ve vlnach to je toceni vlevo a vpravo jako u blaznu.

Do kokpitu jsem nahazel jidlo na celou dobu. Dal tam kompas, psani a hodiny. Pak postavil jednu plachtu - vetsinou jen nejakou silnou kosatku a hura ke kormidlu u ktereho jsem ztravil prumerne 17 hodin denne. Mohl jsem postavit jen jednu plachtu bez kormidlovani a to jeste za velkych problemu, ponevadz jakykoliv lopot plachty ji mohl roztrhat v silnem vetru. Behem dne jsem bak podle moznosti meril slunce a delal zapisky. Pak spustil plachtu, ustavil lod do dryfu, pokud mozno tak aby vicemene dryfovala v potrebnem smeru a ja pak zalezl do podpalubi. Prvne jsem vypocetl zpetne polohy a nanesl vse na mapy, udelal jsem si jidlo a pak se snazil rychle na nekolik hodin usnout.

Po nekolika dnech mi bylo jasne, ze do Sydney nevydrzim. Zacaly mi puchnout ruce, zvlaste pak prsty a kdyz jsem ulehl tak opuchliny zastavovaly obeh krve a musel jsem s prsty cvicit. Musel jsem zamirit do Perthu. Tam jsem dorazil zbity s zivym masem pod pazemi, spaleny na tvari a s prodrenym zadkem. To jsem si rovnez namontoval havarijni kormidelni paku, abych mohl kolo stridat s pakou (paka vsak byla kratka a vyzadovala velkou silu).

Kdyz jsem dorazil do Perthu, byl zrovna prvni den tydenniho vanocniho svatku. Vsichni jachtari jsou pravidelne v zavode Sydney-Hobart, takze jsem moc veci zpravit nemohl. Dostal jsem ale darem jednovalcovy dieslovy motor, vzduchem chlazeny, ktery jsem namontoval do bocni zadni kajuty. S pomoci nekolika Cechu - pratel z Parmelie Race - jsme natahli vyfuk (perfektni topeni) az do zade, na dislak namontovali dva alternatory a nejak to fungovalo. Dal jsem dohromady predni steh, zasil plachty a rychle vyrazil dale. Bylo pozde odpoledne na Silvestra. Vsichni mne premlouvali, abych vyrazil az rano, abych s nimi jel na Magnetic Island oslavit Silvestra. Ztratil jsem vsak hodne a vyrazil jsem ven. Udelal jsem vsak chybu, nic jsem nevyzkousel pred vyplutim na vode.

Jen co jsem opustil pristav a zapnul autopilot, lod se zacala tocit do kolecka. Vse jsem zkontroloval, ale lod se znovu tocila v jednom nebo druhem smeru. Okamzite jsem prisel na pricinu - na druhem boku lode – asi dva metry od nove zabudovaneho motoru byl muj hlavni kompas – ten zasmeroval na motor a drzel smer at se delo co se delo. Jen jsem zaklel - absolutne jsem v tech fofrech prehledl tento nemily fakt. Bylo pozde odpoledne a ja se rozhodl nevracet zpet. Plul jsem k Magnetic Ostrovu, vzdalenemu asi dvacet mil. Po leve strane jsem mel utesy. Mel jsem naplanovano obeplout ostrov z jeho severni strany a pak zamirit na jih. To bylo bezpecnejsi. Nemel jsem mapy, znal jsem ale okoli z Parmelie Race, kde jsme prochazeli pres barieru jizne od ostrova. Jedna lod v zavode skoncila na utesech ostrova a byla kompletne ztracena.

Ja se snazil pokud mozno jeste za svetla dostat se za ostrov a stanout na kotve. Zakotvil jsem jiz za tmy. Asi na petimetrove hloubce. Ihned jsem se pustil do oprav. Musel jsem presunout kompas do pride lodi a propojit celou elektroniku. Trvalo to nekolik hodin. Z brehu dolehal smich a zpev. Moc radosti jsem nemel, ponevadz jsem se vlastne tam mohl bavit s ostatnimi. Jeste jsem musel dotahnout pasky na alternatorech a trochu vse utahnout po prvnich nekolikahodinovych zkouskach. Bylo po pulnoci a byl jsem utahany, rozhodl jsem se ze si hodinku zdrimnu, nez zvednu kotvu.

Dlouho jsem ale nespal. Lod se zacala houpat. Vysel jsem na palubu a zjistil jsem, ze se vitr stocil a ze nejsem jiz v zavetri ale ze smeruji podel ostrovu. Foukalo asi 35 uzlu. Podival jsem se kolem a ztrnul jsem. Asi dveste metru po vetru jsem videl penu a trist vln rozbijejicich se o utesy. Byla stale noc. Bylo mi jasne, ze nemohu zvednout kotvu a postavit plachty tak rychle, abych se dostal bezpecne ven. Take jsem nemohl dele cekat, ponevadz vitr se stacel stale vice.

Vybral jsem kotvu na kratko a cekal, az se lod ustavi tak, abych mohl plout od brehu jen pod naporem vetru na lanovi a stezen. Pak to slo rychle. Nastesti vitr byl silny. Vytrhl kotvu, vytahl co nejvice a drzel lod od brehu. Darilo se mi pomalu vzdalovat ob pribojoveho pasu. Pak jsem ztrnul. Citil jsem skrtnuti kylu o utes. Pak vse bylo opet OK. Pak jsem znovu skrtnul. Tentokrate poradne a Nike se naklonila. Mel jsem vsak stesti. Byla to jen nejaka hlava utesu. Vitr silne foukal a zacaly se valit velke vlny podel brehu. Jedna mne uchopila, nadzvedla a soupla dale do hlubsi vody. Konecne jsem se dostal dale od brehu a mohl postavit plachty. Autokormidlo zacalo pracovat normalne a ja zamiril k Sydney.

Do Sydney jsem dorazil pozde. Vsichni kolegove jiz vystartovali na dalsi etapu kolem Hornova mysu smerem do Rio de Janeiro. Po druhe etape jsem byl na poslednim miste ve sve tride. Nevzdaval jsem se ale. Vystartoval jsem osm dnu za ostatnimi, vsechny jsem dohnal, predjel a etapu vyhral. Vyhral jsem i posledni etapu z Ria de Janeira do Newportu a nakonec skoncil na tretim miste. Potreboval jsem jen trosicku stesti a mohl jsem zavod vyhrat. Na stesti se ale neda spolehat. Zavod jsem plul jako Cechoslovak pod ceskoslovenskou vlajkou. Stejne tak i dalsi BOC zavod v roce 1986. V prvnim jsem udelal pet svetovych rekordu, v druhem jsem je podstatne vylepsil. Druhy zavod jsem jel na stejne lodi a cas jsem zkratil o 41 a pul dne. Nike ale jiz byla pro zavod stara. Byla nejtezsi z cele flotily a nejkratsi na vodorysce. Stale jsem ale druhy zavod skoncil na patem miste s casem 172 dnu. Dokonce jsem za to dostal i diplom od presidenta Regana.

Dobry vecer, pan Konkolski. Nie, toto nie je zbludily e-mail, len u nas doma je klavesnica v nespravnych rukach. Som Borisova manzelka a ako uz avizoval, chcem sa Vas aj ja nieco opytat. Natiska sa mi pod prsty vela otazok napriklad co si myslite o zenach v jachtingu - ci uz v samostatnych alebo zmiesanych posadkach, ci plavala niekedy s Vami aj Vasa pani, ci Vas niekedy neohrozovali zraloky a ci take dlhe plavanie osamote nie ja na zblaznenie. Len neviem ktoru vybrat, ked mam povolenu len jednu. A ja mam aj celkom sukromnu otazocku, ci skor prosbu. Urcite mate svoje oblubene jedlo, specialitu, ktoru rad jete alebo varite, mozno trochu ceske, trochu americke alebo uplne namornicke. Napiste mi prosim recept. Budem ho potom servirovat mojim kamaratom jachtarom a hovorit: "Tak, pani - tymto sa krmi aj ten znamy cesky jachtar pan Konkolski."
Dakujem a zelam Vam dobry vietor do plachiet, stopu vody pod kylom a dobreho kuchara na lodi.
Zora.

Mila Zorka, predevsim srdecne zdravim. Pak bych mel poznamku k rovnopravnosti u nas - definitivne neni v plenkach v porovnani ke zbytku sveta. Je na ni co vylepsovat - rekl bych hodne, ale vazte si toho co mate. Tady v USA se ma zena citi ve veci zenske rovnopravnosti jako by se vratila do doby jeji babicky - to myslim vazne a neprehanim - to byste musela nejlepe hovorit s ni. Nejhorsi je, kdyz zena je financne zavisla na muzi - to pak vytvari celou radu problemu - a tak nejak to je zarizeno ve vetsine struktury kapitalistickeho sveta.

Zeny v jachtingu neprevladaji, ale maji sve postaveni. Nekolik zen obeplulo samotne svet. Momentalne v solo zavode kolem sveta Around Alone vede Isabelle Autissier. Mela v minulosti dosti problemu, ponevadz si dala latku velmi vysoko. Znam ji osobne, naposled u mne sice byla pred nekolika lety ale moc ji fandim. Jsem osobne presvedcen, ze problematiku jachtingu zna lepe nez kterykoliv jiny jachtar - muz - momentalne startujici v Around Alone. Drzim ji vsech mych 20 palcu.

Co se tyce me zeny, tak nikdy nebyla jachtarsky fanatik. Navic mela z vody strach, ponevadz neumela plavat. Plavat se vlastne naucila na Sirave. Obeplula se tremi smradlavymi chlapy Baltske more na 7.4 metru dlouhe lodi. Plula se mnou do Anglie a zpet nekolikrat, stejne tak byla na nekolika plavbach se mnou na Baltskem mori (pro ni studene, mokre a bourlive – dala by prednost teplejsim vodam). Dvakrat se mnou preplula Atlantik - v obou smerech - (prvni ceskoslovenska zena - coz samozrejme dopalilo prazskou komisi namorniho jachtingu - jinak kdyz muj kluk preplul Atlantik v 10 letech, tak KNY v Praze musela mit zasedani a rozhodla se, ze nepovoli plavby nikomu pod 16 let - to bych uz neudelal pionyskou plavbu, na ktere jsem mel devet decek od 10 do 14 let - to jen tak mimochodem). Me zene samozrejme chybi na lodi dobra koupelna a velka pohodlna postel - vse je vsak kompromis, jako cokoliv jineho v zivote.

Na zraloky moc nemyslim - jachting lze delat bez lezeni do vody – alespon tam kde jsou zraloci (udajne jsou vsude, i ve studenych vodach a na nekterych rekach take).

Co se tyce jidla, tak samozrejme skladba se meni s vekem a se znalosti zivotospravy. Dnes jim radeji malo ale dobre, netucne, hodne zeleniny plus sklenku cerveneho vina. Ne vzdy to jde, zvlaste ne na dlouhych plavbach.

Nenasel jsem lepsi konzervu ve svete nez nase hovezi ve vlastni stave. Vajicka vydrzi dlouho, stejne tak cibule, cesnek a brambory. Ponevadz jsem byl sam a vzdy jsem mel malo casu, tak jsem si velmi casto delaval neco jako omeletu.

Usmazil jsem hovezi z konzervy, rad jsem pridal na to papriku, soucasne jsem usmazil nakrajenou cibuli do zlatova, spolu s tence nakrajenymi platky cesneku - pro chut a zdravi. Kdyz to bylo tak akorat, tak jsem na to vrazil nekolik vajicek a zapekl obycejne tak aby zloutek byl polomekky. To pak trochu osolil, opepril, trochu posypal paprikou pro barvu a pokud mozno dodal navrch petrzel (kdyz ne cerstvou tak susenou). No a k tomu chleba nebo brambor, kdyz chleba jiz zplesnivel.

Abych nemel z toho mismas, tak jsem mel specialni litinove panve s odriznutym drzadlem, tak ze se to dalo servovat primo na talir, ktery slouzil jen jako podlozka. Tot vse. Samozrejme sklenku vina. Mel jsem to rad, bylo to dobre a mel jsem z toho dost paliva na velkou cast dne. Zamozrejme, ponevadz to bylo dobre, tak to nebylo moc zdrave - hlavne ne zloutka pro vyvoj chloresterolu. Dobrou chut! (jinak jsem varil vse co se dalo uvarit, chytit nebo ulovit, kdyz nic jineho, tak vyklopit z konzervy).

Jinak ma zena perfektne vari. Momentalne je v Cesku a pred odjezem musela se mnou projit kuchyn, aby mi ukazala kde co je. Na mori vsak velmi ochotne mi preda kucharskou cinnost. Neciti se doma v houpajici se kuchyni, bez lednicky, bez dostaku vody a prostoru pro rachoteni hrncu. Mi to naopak nevadi, takze nakonec jsme spokojeni oba dva. Ja ji zase velmi rad a ochotne prenecham misto v kuchyni na sousi.

Z mne dostupnych informacii mi to vychadza tak, ze v poslednych rokoch na vodu velmi nechodis. Zanevrel si na jachting, nemas cas, lod, peniaze alebo mas iny dovod? Alebo sa mylim: robis kratke plavby po okoli Newportu, ktore nestoja za zmienku na Tvojej stranke? Ak mas nejake plany do buducnosti, myslim co sa tyka plavieb, mozes nam z nich nieco prezradit? Chystas nieco zaujimave?

Co se tyce me dalsi jachtarske cinnosti, tak to je ovlivneno zivotni realitou. V Cesku jsem odpracoval pres dvacet let bez jedineno vynechaneho dne, ale nedostanu za to ani zdibek penze. Stejne tak nedostanu nic tady v USA. Nez se parkrat probudim, tak budu mit sedesatku na krku a vse nejak trva dele a vse jde nejak pomaleji. Sve dve BOC Challenge jsem udelal na vlastni naklady a pri druhem startu jsem mel ctyri hypoteky na dum. Pak ohen a nove pujcky. Ma realita je takova, ze dru jako kun, abych byl schopen platit denni ucty. Sance na sponsorship v USA je temer nulova - ostatne je to videt na ucasti Americanu a jejich vysledcich ve svetovych zavodech.

Kdyz se na vec podivam jinak, tak Atlantik jsem preplul 14x ve vsech moznych smerech. Udelal jsem tri solo plavby kolem sveta plus Parmeliu zavod z Anglie do Australie a zpet. Mohl bych chtit vice? Zajiste jo. Jini vsak cely zivot sni o setine toho, co jsem udelal ja a take musi byt spokojeni, i kdyz ani te setiny nedosahnou.

S pribyvajicim vekem je cas stale vice drahocennejsi. Ze svych cest mam tisice fotek, kilometry filmu a mnozstvi zazitku. Myslim si, ze je pro mne na case, abych predevsim to zpracoval a podelil se o to s ostatnimi – temi co nikdy nebudou mit ani sanci videt a zazit to, co jsem videl a zazil ja. Dat to dohromady je stejne narocne dobrodruzstvi jako to udelat.

K mori mam pet minut chuze. Byl jsem na plavbach nekolikrat. Byl jsem na nekolika rybarskych lodich - delal jsem film rybolov sledu, rybolov squids a rybolov na dlouhych lanech. Byl jsem na plavbe na velke skolni plachetnici pres Velka jezera, loni jsem kapitanoval 48 sahu dlouhy kec z Newportu dolu na Panenske ostrovy. Sam vsak neplanuji zadnou akci - jedine, ze bych zakopnul o nejakeho sponsora. Mymi plavbami trpela cela ma rodina. Ja jsem si uzil dost srandy - horsi to bylo s mou zenou. Nemohu byt sobecky cely zivot, takze momentalne se take snazim vyrovnat tu "mou naklonenou rovinu" ve prospech me zeny. Ta, jako vetsina zen ma rada svuj dum a zahradku - tak se snazim to udelat k jejimu obrazku. Budoucnost meho jachtingu nechavam momentalne nahode. Podle Jana Wericha "nahoda je vul" a ja s tim plne souhlasim, takze nevim co z toho vzejde.

Prozatim moc zdravim,

Richard.

 

“Well, vsechno jednou konci. “ – tieto slová použil Richard v úvode svojho e-mailu, o ktorom sme sa predtým dohodli, že bude posledný. Je mi z toho trochu smutno, bolo to krásnych 10 dní, kedy som skoro ráno nedočkavo sťahoval poštu v očakávaní nových odpovedí. Mne ostáva už len za všetkých čo budú interview na webe čítať, úprimne poďakovať Richardovi Konkolskému za čas, ktorý nám ochotne venoval.

Počas písania odpovedí sa definitívne rozhodol urobiť aj českú verziu svojej www stránky a má v úmysle otvoriť na nej aj diskusné fórum.

A na záver ešte jedno malé prekvapenie. Nechceli sme vyčerpať úplne všetky témy, lebo Richard ešte na začiatku rozhovoru sľúbil, že odpovie na otázky čitateľov. Môžete mi ich posielať a ja ich po nejakom čase, keď sa ich nazbiera viac, naraz pošlem do Newportu, zverejním odpovede a tým to celé ukončíme.

Takže píšte, na čo ešte čakáte?

Boris Vích